Ú Í nad Labem (Papučpárty, klub Doma, Ústí nad Labem, 13.11.2013)

Ústí nad Labem. Středa. Počasí hnus fialovej. Mráz zalejzá za nehty i bez členského průkazu Důchodců za životní jistoty. Paráda. Zase jednou Ú Í do světa.
„Proč už ve tři?“ „Já mám hlad.“ „Co tam budem tak brzo dělat?“ „V kolik dojede Adámo?“ „To je tropický.“ Hladina morálky se neustále posouvá a hrne jak ona-mi tsunami. Forma je jedna z nejlepších. Tomáš už je v Ústí, carsona upíchlýho u zkušebny. Mejrou je na pozici. Katokomba není a nebude, neb musí rozhovorovat na vlnách Rádia 1 a posléze vyřešit vlakové převoznictví. A zbytek drolícího se spolku u bolavých zad s vystřelující bolestí ramene se rozpadlým tanečním krokem může začít přesouvat.
Sundat ceduli, že se na Ústí jede vlastně nejlépe přes Lovosice znamená jen to, že pražák frčí po dálnici dle cedule nové, zajížděk nedbá, bratrů nezná. Rezerva je dávno v hajzlu a Ústí nás vítá. Pro formu si dáme dvacet tréninkových koleček na místním kruháči. Těsně než si začnem samou láskou k bližnímu blít vzájemně do kapucí to Majk konečně zvedne a pošle nás. „Doprava, dolu. První doleva. První co to pude zase doleva. Pak chvilku jedeš, doleva a potom doleva do takovýho tunelu.“ Ne, dík za starost o náš orientační smysl, ale na kruháči už jsme v další otočkách opravdu nepokračovali. A k jakémusi nevěrohodnému tunelu nás verbální navigace opravdu navedla. Uf. Jeskynní pudy říkají, neskákat do jeskyně. Smrad toluenu a chcanek jako bychom objevili kulisy pecky „Bezedná noc“. Mříže. Vzkazy místních filiálek Bloodz na zdi. Luxusní lože místních homies v hromadách bordelu. Rozmrdaný nákladní rampy. „Támhle jsou, tam se něco pohlo.“ Ale to jen v krajně apokalyptické scenérii tlačí místní laponec vozík se sběrem papíru. Mejrou při obrátce Žihadla a hrozícím setkání nárazového druhu nárazník vs stěna odpruží nejhorší vložením vlastní hlavy. Jako že pro realitu. A můžeme vykládat.
Hláška „Půjdem zadem.“ většinou znamená jisté privilegium. Člověk se dostane na tajnou stezku, běžnému smrtelníkovi skrytou. Klub Doma je v tomhle trochu svůj. Mříž jak z klece na prašivýho psa. Nervózně blikající zářivka. Haldy bordelu. Nesmyslně zamykatelné mřížované kóje na cosi. Plachta od windsurfingu. Lodě. Dřevěné desky… Že za dveřmi něčeho podobného bude čekat velice útulnej klubík asi čekal jen kostěj optimista nesmrtelný nebo uživatel ředidla po svém vyprošťovacím panáčku. Ale přátelé, je to tak.
Je 5 a fous. Taháme, stavíme. Velmi vláčně. Máme flow jak Lussy Sky… Když to zkrátím, o 3 HODINY později máme snad konečně nazvučeno a svůj sound si může nakroutit i support – místní Kodex. My můžem v klidu sežrat půlmetru pizzy. Tedy 0,25 * 0,25 * 3,14 = 0,2 m2 pizzy a chystat se na výkon či výron.
Adamski je na místě. Rozhovor má za sebou, hurá na konc. Nový věci nebudou, ale zkusíme ten velikánskej playlist na zítřejší Lusérnu. V klubu Doma už to dávno působí jak jeho název nabádá. Jako doma. Massive si to žádá. A tím TO myslí Prago, soudě dle vyvolávání aktérů dnešního večírku. A padá to jak bomby. Větší ohlas mají v Ústí povětšinou spíše starší věci – „Dezorient Express“, „Procházka parkem“ nebo evergreen „Verbální atentát“, ale barevný pecky to prozáří taky velmi solidně a vlnu pošle i „Ona-Mi Tsunami“. Jak pokročil čas, je znát, že místní publikum umí vzít nejen za páku fandění, ale i za držadlo svého džberu na chlast. Padající slečny s rozeplými poklopci, tanec Svatého Víta v modelu Tatanka a další lehce nedůstojné modely k vidění jsou. Ale je středa, oslavit jí třeba.
Mos Def, zakvílel slepec, konciku konec. Balba. Důchodcovská klika je jak na trní. „Ihned, ale ihned po konciku se odjebat“ je plán a heslo večera zároveň. Ale pozor, co to vidí oko mé, modravé? Čas se v bekstáži zastavil. Tetelící se džentleman Messier Tomesh tu totiž neprská, ale pomáhá bezradné slečně s podprsenkou. Tedy jedním neposedným ramínkem, co ne a ne naskočit na svoje místo. „Hm, hm, hm.“ kroutí hlavou na svým ortelem i mezinárodní Džury. „Krupiér mu holt takovýhle karty dal.“ Teď už ale s radostí z komb a jiného harampádí hurá skrze strašidelný zámek „zadního vchodu“ zpátky do Žihadla a můžeme nabrat kurz na Prahu. Jenže tentokrát si na pražáčka napřindou, vezme to skrzevá Lovosice a za slabý dvě hoďky už vychutnává klid na lůžku.
Takže. Bylo to skvělý. Ú Í nad Labem, ve středu čtyři kila člověka, protřepat, nemíchat, výborný. Děkujem Majkovi, Philipovi a spol za pozvání a pomoc na místě a divokýmu Ústeckýmu publiku za syrovej zážitek.
Fotky najdete třeba na serveru PártyÚstí.cz – přímo ZDE:

4M – Míra, Malda, Merkur a Mašinka Tomáš (Prostějov, Apollo 13, 8.11.2013)

Do víru návratu do starých známých koutů nás po čtvrtku vcucává i pátek. Prostějov, Apollo 13, legendary to místo s vrtulema na pódiu.
Dorážíme na plac akorát včas. Míra se zrovna na stagi pere s chobotnicí z kabelů a potřebuje píchnout. Za chvíli doráží i Malda. Nešťastník DJ Maro při srážce s nefér Vesmírem kdesi potratil svůj stojánek na počítač. Odsouzen na milost situace a pomoc bližních už ho netrpělivě vyhlíží. O drahokamu domácího kutilství ale neví, nepamatuje se na ten poklad. „Máš prosímtě te zázrak z Merkura? Jestli ne, tak opouštíme kvadrant a nehrajem.“ křičí mu lepší pamětí vybavený Radimo v ústrety. „Ale jasně, že mám.“ odvětí Malda a triumfálně ukazuje nesložitelný stojánek ze stavebnice Merkur, co třímá v ruce jak pohár konstruktérů Formule 1.
Radost má i náš mistr zvuku Tomáš. Převelikou. Ostatně jako vždy, když někdo začne sebevědomě šermovat pájkou jak mexikánský vato pistolero s přesvědčením „dejte mi kalafunu a rozchodím cokoliv“. Tomáš se jen beze slova či hnutí brvou začne křižovat. Pro lid jeho víry je to prý znamení blížícího se neštěstí.
Pravda je, že zvuk dělá všechno možný, jen ne to, co se po něm chce. Vydává všemožné zvuky ze zvířecí i jiných říší. Po třech a půl hodinách zaklínačské práce je ale facha hotova. Oněmělý Tomáš se s nepřítomným pohledem rozvalí do zákulisního otomanu s výrazem „to nejhorší mám pro dnes za sebou, hurá“. Neříkej dvakrát. Natož třikrát. To ještě netuší, že kdosi zvrtal jeho objednávku pizzy. Nééé. Nadávky ve všemožných jazycích. Dokonce několik vlastních vynálezů v oboru si mohl nechat patentovat. Ale místo toho s vyrovnaností jogína jen důstojně upouští ušima páru jak Mašinka Tomáš. Těžko říct, jestli to nebylo znamení rezignace spíš než vyrovnanosti. Ale aparát je ready dělat rap, a to je hlavní.
Adamski nás lehce napíná, ale chvíli po plánované poslední chvíli doráží vlakem i s bicyklem. Bazének Apolla už je příjemně plný, pojďme na to. Jestli nám včera massive v Brně ukázal Emma Destinová lejno a kdyby vypadl aparát, řval by bez změny volume texty sám, massive v Prostějově decibely lásky do éteru rozhodně neplýtvá. Když dohraje pecka „Některé otázky už si prostě nekladu“ je prostě sprostý ticho. Vteřinu. Pak dvě. Po deseti začíná bejt jasný, že to je jako to vono a kapela radši nahodí další kus.
Přes tuhle kritickou mělčinu se ale přebrodí s bravurou hodnou vorařů i varařů, jako by nic. A dál už zase jako by něco. Lid prostějovský se chytá a chytá a chytá, až na konec hoří úplně celej, celičkej.
Večer ale ještě nekončí. DJ Maro a DJ on, ale hlavně nás ještě čeká pokapela The High Corporation. Z ní se klube veliká lekce. Překvapí nás všechny. Nadchnou většinu. Někteří by je rádi jako předkapelu i jinde. Jiní dostávají depresi, že nám nakopali prdele. Muzikantsky to mají namáklý úctyhodně a jestli o sobě stihnou dát dříve vědět, než se rozpadnout, jak to občas nadějné mladé a neklidné kapely potkává, ještě o nich určitě uslyšíte. Rap to není. Nikdo tam nerapuje. Ale hiphopu blízká muzika to je, stejně jako třeba indie.
Konec mejdanu. Hurá a sláva. Jdem na ubykaci jak na trestnou výpravu pěkně v hromadě. Doutná v nás chuť na ztropení výtržnosti. Na cimře probíráme svá dojmů plná nitra a chudáka Tomáše tím pádem ze spaní. Někdy je prostě den blbej jak název vesnice z reklamy před klubem – Doloplazy u Nezamyslic. POW!
Díky Mírovi za pozvání a nezdolnej optimismus v oboru vlastnictví hudebního klubu. Maldovi za groove a pájka boogie. Jeho stojánku z Merkura, že je tak ikonickej a Marovi vytrhl trn z prdele. The High Corporation za lekci. A Prostějovským fans za to, že jsou fans.
A dost keců a sleduj foto alá @Pernikphoto.
UUU ÍÍÍÍ.

Prago v Brně jak Queen v Budapešti (Melodka, Brno, 7.11.2013)

Pachatel verbálního atentátu se vrací zpátky na místo činu. Kato i zbytek Prago sebranky se zase jednou vydali na východ, s cílem obsadit Brno. Psal se čtvrtek 7. Listopadu, léta páně 2013 a byla to vražda, napsala…
Melodka je pro Prago Union lokálem zaslíbeným. A ani tentokráte tomu nemělo býti jinak. Starý dobrý provozák Bezďa je týpek k pohledání. Zvukař Rolf jakbysmet. Stejný je i support – volnoveršující Don Hobliňon a Maniak. Starý je ostatně i plakát. Asi jediné, co je tedy nové, je naše deska Vážná hudba, kterou sem jedem předvést v plný parádě. A pak světelný park. Ten je v takový bruntálu, že už se jen hejbat a připadáme si jak Queen v Budapešti. Lidi řvou, až z toho běhá mráz po zádech. V hučících uších by mohlo ještě den poté hrát „We are the Champion Sound“ a „we will, we will RAP you“. Holky tu maj zase krásný, často odvážně potetovaný. Fans přítulný. Někdy až příliš. 30 lidí v backstagi (a to ne jako obrazně, ale 30 kusů člověka fakticky) je vážně dost. Jinak to ale byla krása nesmírná, přesně tak, jak to vypadá na fotkách alá Pernik (@pernikphoto).
Zdravíme Bezďu i celou Melodka crew a děkujeme za další pozvání a klasicky skvělej servis. Slovo nahoru pro Hobliňona a Maniaka, co poctivě krotili mikrofon ve svý freestyleový věci. A extra tlusté zvolání ven si zaslouží náš brněnskej Melodka massive – takový fans jako jste vy, nemáme nikde. Víme o tom velmi dobře a do roka a do dne se na vás budeme těšit znova. S novým programem i novým plakátem. Mír.

Prago Union zvou na Odložené Chlebíčky

Většina z vás asi ví, že vousáči z Prago Union nedělají do cateringu. Tak, že by chystali vlastní pořad o vaření? Prago v akci?
Nikoli. Zatím. I když k akci se tato zpráva váže také. Tím máme na mysli Vážný Boombox 14. listopadu v Lucerna Music Baru, kde budou Prago křtít svou zatím poslední „studiovku“ Vážná hudba.
Odložené chlebíčky je pokračování kompilace nevydaných či jiných na albech se nevyskytujících skladeb – Metronom, kterou si pro své fanoušky připravila kapela v LMB již před 3 lety. Podobně tomu bylo i o rok později s CD V Barvách Instrumental. Oba tyto promo disky vyšly ve striktně omezeném a vlastním nákladu, který byl v drtivé většině rozdán návštěvníkům koncertu v LMB.
A Odložené chlebíčky na této tradici nic nemění ani napotřetí. Svůj chlebíček v podobě kompaktního disku se skladbami z Katova šuplíku dostane každý k anebo spolu s originálním nosičem alba Vážná hudba. Takže stejně tak, přinesete-li si své CD z domova, jako když si ho pořídíte teprve na místě. Tam bude samozřejmě k dostání i spolu s další muzikou Prago Union nebo novým merchem.

14.11.2013, Lucerna Music Bar, Praha
Vážný BOOMBOX
PRAGO UNION + Champion Sound – křest CD Vážná hudba
Support: Matheus & Renk, DJs: Kato, Maro, Jeffology & Lil Rowa

Koncertní „víkent“ Prago má zdřívění

Co to je? No, opak zpoždení, ne? A ne? Už „pátek / sobota“ je zvláštní „víkend“, ale čtvrtek, pátek?
Nevadí, kola Žihadla, kola Dezorient Expressu, stejně jako kola z oceli 1210 se točej bez ohledu na kalendář. A jede se doprava. Jak s volume, tak s kárkou. Prago Union a jejich koncertní ansábl Žampyjon Sound čeká muzicírování v Brně a Prostějově.

Čtvrtek 7.11., Brno, Melodka, PRAGO UNION + Champion Sound, freestyle show: Don Hobliňon a Maniak, DJs: Maro, Kato a Jeffology
Začátek akce ve 20:00, začátek koncertu Prago Union cca ve 23:00
Lístky jsou za 190 Kč / 280 Kč a vypadá to vypadá, že bude asi zase vyprodáno, jestli ještě lupen nemáš, tak pospěš.
Další info ZDE:
FB událost TU:
A jelikož naše Melodka nám tradičně rozumí, v očekávání je surfing po stropě a vážně extrémní Řáholec.

Pátek 8.11., Prostějov, Apollo 13, PRAGO UNION + Champion Sound, The High Corporation, DJs: Maro, Kato, Jeffology a Malda
Začátek akce ve 20:00, začátek koncertu Prago Union cca ve 22:00
Lístky jsou za 150 Kč / 180 Kč – pro levnější lupen se stačí do čtvrteční půlnoci přihlásit na FB.
Další info TADY:
FB událost TUTO:
Do vynikajícího Apollo 13 se vracíme po dvou letech a na vrtule, co znamenají dýchatelno na pódiu se těšíme stejně jako na místní massive, co za to umí vzít.

Vidíme se na parketě, U ÍÍÍ.