News

Ú Í nad Labem (Papučpárty, klub Doma, Ústí nad Labem, 13.11.2013)

Ústí nad Labem. Středa. Počasí hnus fialovej. Mráz zalejzá za nehty i bez členského průkazu Důchodců za životní jistoty. Paráda. Zase jednou Ú Í do světa.
„Proč už ve tři?“ „Já mám hlad.“ „Co tam budem tak brzo dělat?“ „V kolik dojede Adámo?“ „To je tropický.“ Hladina morálky se neustále posouvá a hrne jak ona-mi tsunami. Forma je jedna z nejlepších. Tomáš už je v Ústí, carsona upíchlýho u zkušebny. Mejrou je na pozici. Katokomba není a nebude, neb musí rozhovorovat na vlnách Rádia 1 a posléze vyřešit vlakové převoznictví. A zbytek drolícího se spolku u bolavých zad s vystřelující bolestí ramene se rozpadlým tanečním krokem může začít přesouvat.
Sundat ceduli, že se na Ústí jede vlastně nejlépe přes Lovosice znamená jen to, že pražák frčí po dálnici dle cedule nové, zajížděk nedbá, bratrů nezná. Rezerva je dávno v hajzlu a Ústí nás vítá. Pro formu si dáme dvacet tréninkových koleček na místním kruháči. Těsně než si začnem samou láskou k bližnímu blít vzájemně do kapucí to Majk konečně zvedne a pošle nás. „Doprava, dolu. První doleva. První co to pude zase doleva. Pak chvilku jedeš, doleva a potom doleva do takovýho tunelu.“ Ne, dík za starost o náš orientační smysl, ale na kruháči už jsme v další otočkách opravdu nepokračovali. A k jakémusi nevěrohodnému tunelu nás verbální navigace opravdu navedla. Uf. Jeskynní pudy říkají, neskákat do jeskyně. Smrad toluenu a chcanek jako bychom objevili kulisy pecky „Bezedná noc“. Mříže. Vzkazy místních filiálek Bloodz na zdi. Luxusní lože místních homies v hromadách bordelu. Rozmrdaný nákladní rampy. „Támhle jsou, tam se něco pohlo.“ Ale to jen v krajně apokalyptické scenérii tlačí místní laponec vozík se sběrem papíru. Mejrou při obrátce Žihadla a hrozícím setkání nárazového druhu nárazník vs stěna odpruží nejhorší vložením vlastní hlavy. Jako že pro realitu. A můžeme vykládat.
Hláška „Půjdem zadem.“ většinou znamená jisté privilegium. Člověk se dostane na tajnou stezku, běžnému smrtelníkovi skrytou. Klub Doma je v tomhle trochu svůj. Mříž jak z klece na prašivýho psa. Nervózně blikající zářivka. Haldy bordelu. Nesmyslně zamykatelné mřížované kóje na cosi. Plachta od windsurfingu. Lodě. Dřevěné desky… Že za dveřmi něčeho podobného bude čekat velice útulnej klubík asi čekal jen kostěj optimista nesmrtelný nebo uživatel ředidla po svém vyprošťovacím panáčku. Ale přátelé, je to tak.
Je 5 a fous. Taháme, stavíme. Velmi vláčně. Máme flow jak Lussy Sky… Když to zkrátím, o 3 HODINY později máme snad konečně nazvučeno a svůj sound si může nakroutit i support – místní Kodex. My můžem v klidu sežrat půlmetru pizzy. Tedy 0,25 * 0,25 * 3,14 = 0,2 m2 pizzy a chystat se na výkon či výron.
Adamski je na místě. Rozhovor má za sebou, hurá na konc. Nový věci nebudou, ale zkusíme ten velikánskej playlist na zítřejší Lusérnu. V klubu Doma už to dávno působí jak jeho název nabádá. Jako doma. Massive si to žádá. A tím TO myslí Prago, soudě dle vyvolávání aktérů dnešního večírku. A padá to jak bomby. Větší ohlas mají v Ústí povětšinou spíše starší věci – „Dezorient Express“, „Procházka parkem“ nebo evergreen „Verbální atentát“, ale barevný pecky to prozáří taky velmi solidně a vlnu pošle i „Ona-Mi Tsunami“. Jak pokročil čas, je znát, že místní publikum umí vzít nejen za páku fandění, ale i za držadlo svého džberu na chlast. Padající slečny s rozeplými poklopci, tanec Svatého Víta v modelu Tatanka a další lehce nedůstojné modely k vidění jsou. Ale je středa, oslavit jí třeba.
Mos Def, zakvílel slepec, konciku konec. Balba. Důchodcovská klika je jak na trní. „Ihned, ale ihned po konciku se odjebat“ je plán a heslo večera zároveň. Ale pozor, co to vidí oko mé, modravé? Čas se v bekstáži zastavil. Tetelící se džentleman Messier Tomesh tu totiž neprská, ale pomáhá bezradné slečně s podprsenkou. Tedy jedním neposedným ramínkem, co ne a ne naskočit na svoje místo. „Hm, hm, hm.“ kroutí hlavou na svým ortelem i mezinárodní Džury. „Krupiér mu holt takovýhle karty dal.“ Teď už ale s radostí z komb a jiného harampádí hurá skrze strašidelný zámek „zadního vchodu“ zpátky do Žihadla a můžeme nabrat kurz na Prahu. Jenže tentokrát si na pražáčka napřindou, vezme to skrzevá Lovosice a za slabý dvě hoďky už vychutnává klid na lůžku.
Takže. Bylo to skvělý. Ú Í nad Labem, ve středu čtyři kila člověka, protřepat, nemíchat, výborný. Děkujem Majkovi, Philipovi a spol za pozvání a pomoc na místě a divokýmu Ústeckýmu publiku za syrovej zážitek.
Fotky najdete třeba na serveru PártyÚstí.cz – přímo ZDE: