News
Prago se museli vracet jak na děkovačku v Národním – další 4 fotoreporty z narvaného křtu v Lucerně
Po čtvrtku a vyprodaném křtu CD Vážná hudba v Lucerna Music Baru se na netu začínají nořit další reporty a fotodokumentace z tohoto vydařeného dýchánku. Snad tedy dýchne ta atmoška i na vás, ať už jste tam ve čtvrtek propotili vlka nebo sušili řiť doma. Protože jak píšou na Bbarak.cz: „Prago Union v Lucerne dopadli tak, že po skončení koncertu sa umelci vracali toľko krát na pódium, ako keby odohrali hlavné predstavenie v Národnom Divadle.“ No, tak na Národní to bylo možná leda Muzeum, ale bylo to fakt ve varu. Fakt.
Sleduj fotky. K a K Photo TU:
Misy Es pro BBARAK.cz TADY:
Kryštof Kalina pro Goout.cz ZDE:
Maxim pro FullMoonZine.cz TUDLE:
Víš, co jim můžeš? Prago Union vyrostli a dali se na Vážnou hudbu – report a fotky z vyprodané Lucerny na iReport.cz
Na křtu CD Vážná Hudba se nás sešlo dost. Přes 1.100. Vyprodali jsme Lucerna Music Bar. Sešli jsme se tam snad úplně všichni. Byli tam i ze serveru iReport.cz a Hedvika Pajerová svoje zážitky a dojmy zformulovala do podoby reportáže.
„Jinakost“ a vymykání se obvyklým žánrovým a stylovým klišé Prago Union se snaží demonstrovat popisem hiphopového steretypu. Střih 2005. Opravdu teď nejvíce frčí rovný kšilty, begoury a obří trika? Že jsem si nevšim. Stejně tak asi nepatřím k těm, co v Lucerně slyšeli skladbu „Šedá“ z desky V barvách. Což by možná mohlo být tím, že žádná „Šedá“ skladba na zmiňovaném CD není :)
Ale OK, není třeba bejt hned hnidopich. Hedvice se v Lucerně líbilo. Krom dění na pódiu, sešlapané kapely Champion Sound, jíž nazvala „partou vynikajících a výjimečných muzikantů“, bezprostředního pána situace Kata, co pokřtil CD hranolkama z kapsy a hravého Mara za koly z oceli, se jí zamlouvala i nečitelná a těžko zařaditelná směska v publiku. Věkově i stylově rozmanitá od límečků po křiváky. A to se líbilo i nám. No a pokud i vám a chcete si přečíst pár postřehů a celou akci si ještě jednou připomenout, můžete tak učiniti přímo ZDE:
A fotky alá Čestmír Jíra najdete na stejném webu TADY:
Prago Union to s kvalitou myslí pořád vážně – 8/10 v recenzi Vážné hudby na Musicserver.cz
Nová recenze na desku Vážná hudba od Terezy Vavrouškové na Musicserver.cz začíná: „Paradoxem musicserveru je, že na desky Prago Union nechtějí psát recenze žádní hiphopeři.“ No, ono je v tom spojení těch paradoxů více. Je pěkné, když vyjde recenze na novu desku v den jejího křtu. Zvláštnější je, když se deska křtí 5 měsíců po vydání. Nikdo tu není příznivcem rychlokvašek a rýsování mouder louhováním odvaru z paty po jednom proskipování desky, ale… Ale 5 měsíců je vážně dost i na nehiphopovou recenzi, ne? :)
A co za dojmy že to tedy klíčilo a zrálo těch 5 měsíců? Že muzika Prago má přesah za hiphopové hranice, až k „lehce inteligentnějšímu, než čistě hiphopovému publiku“ (tyhle obraty miluju, když někdo krom hiphoppu dělá i pro „normální lidi“ nebo „lehce inteligentnější publikum, než čistě hiphopové“ – to znamená, že klasickej rap poslouchaj nenormální vypatlaný magoři…? jako jsme třeba my :) ). A že i když jsou ti Prago vlastně pořád stejní, jsou pořád stejně dobří a svou dobrou laťku si dost dobře drží.
No tak dobrý, díku dík. A vy si můžete recenzi ostatně přečíst celou sami přímo TADY:
Už se to nese – Odložené chlebíčky a lineup dnešní Lucerny
CD Odložené chlebíčky už je na světě. Už je doma. Včera dorazilo z výroby, dneska se podává jako dezert pro všechny, kdo dorazí do Lucerna Music Baru na křest CD Vážná hudba. A už dneska večer může být tedy i u vás doma. Má to jedinou podmínku, abyste měli ssebou CD Vážná hudba – bez ohledu na to, jestli si ho koupíte na místě nebo přinesete z domova, pak si pro Odložené chlebíčky přijít a zdarma je nafasovat.
Jinak dnešní večer na mejdanu Vážný BOOMBOX v LMB proběhne podle tohoto jízdního řádu:
20:00 – 21:00 DJ Lil Rowa
21:00 – 21:30 Matheus & Renk
21:45 – 23:45 PRAGO UNION + Champion Sound
00:00 – ??:?? Afterparty s DJs Kato, Maro a Jeffology
Ú Í nad Labem (Papučpárty, klub Doma, Ústí nad Labem, 13.11.2013)
Ústí nad Labem. Středa. Počasí hnus fialovej. Mráz zalejzá za nehty i bez členského průkazu Důchodců za životní jistoty. Paráda. Zase jednou Ú Í do světa.
„Proč už ve tři?“ „Já mám hlad.“ „Co tam budem tak brzo dělat?“ „V kolik dojede Adámo?“ „To je tropický.“ Hladina morálky se neustále posouvá a hrne jak ona-mi tsunami. Forma je jedna z nejlepších. Tomáš už je v Ústí, carsona upíchlýho u zkušebny. Mejrou je na pozici. Katokomba není a nebude, neb musí rozhovorovat na vlnách Rádia 1 a posléze vyřešit vlakové převoznictví. A zbytek drolícího se spolku u bolavých zad s vystřelující bolestí ramene se rozpadlým tanečním krokem může začít přesouvat.
Sundat ceduli, že se na Ústí jede vlastně nejlépe přes Lovosice znamená jen to, že pražák frčí po dálnici dle cedule nové, zajížděk nedbá, bratrů nezná. Rezerva je dávno v hajzlu a Ústí nás vítá. Pro formu si dáme dvacet tréninkových koleček na místním kruháči. Těsně než si začnem samou láskou k bližnímu blít vzájemně do kapucí to Majk konečně zvedne a pošle nás. „Doprava, dolu. První doleva. První co to pude zase doleva. Pak chvilku jedeš, doleva a potom doleva do takovýho tunelu.“ Ne, dík za starost o náš orientační smysl, ale na kruháči už jsme v další otočkách opravdu nepokračovali. A k jakémusi nevěrohodnému tunelu nás verbální navigace opravdu navedla. Uf. Jeskynní pudy říkají, neskákat do jeskyně. Smrad toluenu a chcanek jako bychom objevili kulisy pecky „Bezedná noc“. Mříže. Vzkazy místních filiálek Bloodz na zdi. Luxusní lože místních homies v hromadách bordelu. Rozmrdaný nákladní rampy. „Támhle jsou, tam se něco pohlo.“ Ale to jen v krajně apokalyptické scenérii tlačí místní laponec vozík se sběrem papíru. Mejrou při obrátce Žihadla a hrozícím setkání nárazového druhu nárazník vs stěna odpruží nejhorší vložením vlastní hlavy. Jako že pro realitu. A můžeme vykládat.
Hláška „Půjdem zadem.“ většinou znamená jisté privilegium. Člověk se dostane na tajnou stezku, běžnému smrtelníkovi skrytou. Klub Doma je v tomhle trochu svůj. Mříž jak z klece na prašivýho psa. Nervózně blikající zářivka. Haldy bordelu. Nesmyslně zamykatelné mřížované kóje na cosi. Plachta od windsurfingu. Lodě. Dřevěné desky… Že za dveřmi něčeho podobného bude čekat velice útulnej klubík asi čekal jen kostěj optimista nesmrtelný nebo uživatel ředidla po svém vyprošťovacím panáčku. Ale přátelé, je to tak.
Je 5 a fous. Taháme, stavíme. Velmi vláčně. Máme flow jak Lussy Sky… Když to zkrátím, o 3 HODINY později máme snad konečně nazvučeno a svůj sound si může nakroutit i support – místní Kodex. My můžem v klidu sežrat půlmetru pizzy. Tedy 0,25 * 0,25 * 3,14 = 0,2 m2 pizzy a chystat se na výkon či výron.
Adamski je na místě. Rozhovor má za sebou, hurá na konc. Nový věci nebudou, ale zkusíme ten velikánskej playlist na zítřejší Lusérnu. V klubu Doma už to dávno působí jak jeho název nabádá. Jako doma. Massive si to žádá. A tím TO myslí Prago, soudě dle vyvolávání aktérů dnešního večírku. A padá to jak bomby. Větší ohlas mají v Ústí povětšinou spíše starší věci – „Dezorient Express“, „Procházka parkem“ nebo evergreen „Verbální atentát“, ale barevný pecky to prozáří taky velmi solidně a vlnu pošle i „Ona-Mi Tsunami“. Jak pokročil čas, je znát, že místní publikum umí vzít nejen za páku fandění, ale i za držadlo svého džberu na chlast. Padající slečny s rozeplými poklopci, tanec Svatého Víta v modelu Tatanka a další lehce nedůstojné modely k vidění jsou. Ale je středa, oslavit jí třeba.
Mos Def, zakvílel slepec, konciku konec. Balba. Důchodcovská klika je jak na trní. „Ihned, ale ihned po konciku se odjebat“ je plán a heslo večera zároveň. Ale pozor, co to vidí oko mé, modravé? Čas se v bekstáži zastavil. Tetelící se džentleman Messier Tomesh tu totiž neprská, ale pomáhá bezradné slečně s podprsenkou. Tedy jedním neposedným ramínkem, co ne a ne naskočit na svoje místo. „Hm, hm, hm.“ kroutí hlavou na svým ortelem i mezinárodní Džury. „Krupiér mu holt takovýhle karty dal.“ Teď už ale s radostí z komb a jiného harampádí hurá skrze strašidelný zámek „zadního vchodu“ zpátky do Žihadla a můžeme nabrat kurz na Prahu. Jenže tentokrát si na pražáčka napřindou, vezme to skrzevá Lovosice a za slabý dvě hoďky už vychutnává klid na lůžku.
Takže. Bylo to skvělý. Ú Í nad Labem, ve středu čtyři kila člověka, protřepat, nemíchat, výborný. Děkujem Majkovi, Philipovi a spol za pozvání a pomoc na místě a divokýmu Ústeckýmu publiku za syrovej zážitek.
Fotky najdete třeba na serveru PártyÚstí.cz – přímo ZDE: