Duna v Brně (Fléda, Brno, 20.6.2013)

Ne, to není překlep. Ve čtvrtek 20. Června nebyla v Brně nuda. Bylo tam vedro. Říkejme tomu výheň. Vedro jak v pekle. Vedro jak v prdeli. Říkejte tomu, jak chcete, každopádně vedro naprosto nesnesitelný. Jestli tohle nebylo počasí, při kterým sepsal Frank Herbert svůj master piece, muselo mu být vážně velmi podobný.
Zkuste si schválně někdy jet D1 pěkně od Nuseláku do Brníčka v Žihadle, kde jede klimoška jen vepředu a důchodci za životní jistoty halekají a hůlkami mávají, že okýnka je potřeba otevřít na plný koule sotva se do tý pojízdný trouby naložíte. Jedete 200 kiláků, máte mraženou nohu, protože vepředu pan Klíma jede, máte totálně vyhučenou palici, protože otevřené okénko ve 130 km/h zpívá celkem naléhavou a velmi tklivou píseň a do toho smaží slunce tak, že můžete dělat na kapotě volský voka klidně za jízdy.
Kolik byste v tomhle rozpoložení čekali lidí na brněnském křtu Vážné hudby? Jindy optimistický Radimo zlomeně hořekuje „Tam nebude prostě nikdo, tak to je. Maximálně 150 lidí, víc tomu nedávám.“ Že se zbytek party o svoje tipy raději ani nedělí, to snad netřeba ani říkat. Nálada na bodu varu. Přímo bojovná. Bojovná tak, že Maro s Katem se s ní raději perou sami ve vlaku v naivní naději na klimatizovaný vagon 1.třídy.
Když dorazíme na plac, je to fajnový. Slabší jedinci rovnou odpadají a řítí se na sofa v backstagi, třesouc se jak drahý pes. Zbytek stojí frontu u lednice v šatně, kde vyrovnávají teplotní deficit. Bez prdele.
Čas zase jednou na nikoho nečekal, ale Brno si počkalo na svůj čas. Ani tentokrát nás v tom Brno nenechalo. A zase se můžem radovat, že se lidi sešli, do rytmu se zhoupli a nikam nešli. Naše velbloudí karavana se s nepřízní podmínek i osudu popasovala se ctí. V Radimově mocném plnofousu by si sice toho času libovala klidně i želva vodní. Gury se zdál, že tvar lidského těla drží jen díky triku a kšiltovce, jinak by se byl býval odpařil a zmizel spolu s panem Mráčkem někde na mráčku a Mejrou doplňoval tekutiny tak vehementním koukáním do lahve s Jamesonem, že byl zase silně pod mráček. Watcha se „jen“ důstojně potil a vlahý Kato za toho vlahého čtvrtečního večera vypadal jak vyvolávač deště, model indoor. Když vám k tomu ale příjemně zaplněná Fléda řve v ústrety texty všech pecek a ty z nového brusu umí snad líp, než jejich vážený autor, jde to všechno líp.
Brno hard core má pokřtěno. Byl to zase jednou poctivej nátěr, vidíme se 7.11. na Melodce. Díky Ondrovi s Alanem za pozvání a servis, díky Vojtovi Hanákovi za skvělý fotky a hlavně: díky vám všem, co jste v tomhle vážně těžce šíleným teplotním rozmaru dorazili bez ohledu na hrozící minimálně kikiris. To se zuby cení.

PS: Jo a ten křest Vážný hudby v klasickým slova smyslu samo bude, na podzim v Lucerna Music Baru, podrobnosti se včas dozvíte.

Vzhůru na Ladronku – Prago Union na United Islands od 17:30

Dneska to vypuká. Festival United Islands možná chvilku vypadal, že odplave spolu s velkou vodou, ale nic takového se naštěstí neděje a celá tahle legrace se jen přesunula z ostrovů do parku Ladronka.
Dneska tam na Excelent Urban stagi vedle Android Asteroid nebo 3421 zahrajou i Prago Union. Záda jim budou krýt nejen parťáci ve zbrani velmi tradiční – kapela Champion Sound, ale budou tam i parťáci tradiční méně – Dědek a dechová sekce Krotitelé dechů. Velká věc. Čeká vás hodinová sada ze všech 4 desek včetně novinek z LP Vážná Hudba. PU a UI = ÚÚÚ ÍÍÍÍ. Vidíme se tam.

Poslední výstřel (Klatovský Majáles, 25.5.2013)

Tak tohle bylo hodně velký emo.
Majálesů jsme objeli už celkem hodně, ale kdybychom si měli zapamatovat jeden, bude to určitě tento. Jako by celej ten den byl jeden velkej symbol. Po cestě chcalo a s akcí na náměstí to vypadalo všelijak. Jen co se ale přiblížíme ke Klatovům, vysvitne sluníčko a na místě už jen obdivujeme krásu místního historického náměstí. Protože je to dneska naposledy, nikdo moc nemluví, nálada je všechna možná jenom ne na dělání fórků.
Hrajem skoro jako by nic. Jen někdo má zarudlý oči, občas se potřebuje vysmrkat… Kato rapuje „Fialovou“, dojede na lajnu „kytka zvadla“ a půůůů. Zvadla elektrika. Ticho, tma. Rapovat se ale dá i do megafonu a tuhle Pragofku jen tak něco nezastaví. Poslední pecka „Hey“ končí jako vždycky vyjmenováním celé kapely, která se loučí. „Bobski se loučí“ má ale dneska přeci jen trochu jiný rozměr. „Prosím už nezoufej, všechno bude oukej…“
Je konec. Obejmem se, poslzíme si. A razíme na áftrpárky. Kato s Marem nám pouští vinylový hymny na protančení střevíců a Prágo Čůryjo okamžitě vládnou parketu. Lehce piclý ve všeobjímající stmelený „co sme si, to sme si“ atmošce odcházíme přímo do slunce.
Tak Bobski, ještě jednou díky za vše, ať se ti daří.

Metalíza (Máj A Les, Cihelna Morkovice, 18.5.2013)

Den před malým výročím měsíčním, co už zítra uplyne od festivalu Máj A Les pár fotek, co připomenou tuhle zajímavou zkušenost. Parta Hannibal Lecter měla tu odvahu nás pozvat na svůj fesťák, což se cení. My zas měli odvahu tu pozvánku přijmout a před publikum, co je na stupnici tvrdosti přeci jen jinší diamant, než hiphopová bižuterie, se vyhoupnout na ty prkna, co znamenaj pódium. „Usadit se na beat, co nejvíc dozadu se usadit a zasadit mu ostruhy do slabin“.
„Když je jeden pořád na plech po čase to možná začne bejt heavy metal“, ale nás tahle akce, věrná odkazu nakonec nedokončené skladby „Metalíza“ z desky V barvách, bavila moc. Byl to skvělej zážitek mimo škatulku. Ty máme rádi.
Díky skvělýmu publiku a Hannibal Lecter za pozvání. Stejně jako po nás kapela Bethrayer vám přejem NEVER Give Up, byla by to škoda.