Nátěr přemocný (Mighty Sounds, Tábor, 21.7.2013)
Rovnou z Battle Kings. Tak se řítíme na Mighty Sounds. Jinýmy slovy: ráno se budíme v Rýmařově, urychleným tempem opouštíme kvadrant, abychom o slabé čtyři hoďky později neměli v Praze čas vyměnit ani fusekle, musí stačit přezout vozový park a na palubě Žihadla i s mrtvolným Champion Soundem nabrat kurz Letiště Čapí dvůr. TEĎ.
Na parádním fesťáku Mighty Sounds už jsme jednou hráli. Jsou to dva roky, co jsme se v autě sázeli „přiletí dneska po nás nějaký pivo?“. A? Nepřiletělo. Bylo to skvělý. Když se vracíme na místo činu, mrazení z očekávání nečekaného nás ale šimrá v zádech všechny stejně. „No co, je to přece alternativní fesťák, ne?“ No, to zase je a Prago Union snad taky, todlencto, alternativní. Ale když pominu partu sluníčkových žažamanů, spojuje tu většinu kapel jedno: N Á T Ě R. Pragofka jde popsat spoustou slov, ale „nátěr“ by u ní na fesťáku, kam na skejtu přijedou i Suicidal Tendencies vzbuzoval spíš soucit, než úsměv.
No nic, jsme tu. Počasí parádní. Vedro jak kráva. Jestli jste chtěli někdy vědět, jaký to je, když létaj pečený holubi do huby, měli jste být v neděli 21.7. v Táboře na Mighty. Tady se to děje. Jsme na fesťáku, kde jsou všichni trochu punkáči. Jsme na fesťáku, kde jsou všichni totální profíci. To jen kdybyste snad mysleli, že by se to mohlo vylučovat. Máme ty nejhezčí backstage karty ze všech, ale stihneme jen pozdravy s El Boogiem, co tu fellí s rodinkou + rozdělit kupóny na obžerství a žížu a místo obhlídky místních skvělých stánků (sorry, ale tak báječnou kombinaci festivalovýho cateringu prostě nemají nikde) už jdeme tahat, stavět, zvučit. Máme hotovo před termínem a čekáme, až nás Míra pustí na značky, co znamenají rap.
17:50 „Prago Pyčo, Mighty Sounds jak se máte?“ zavelí Bob Kosmo a můžeme jít na to. Nálada je báječná. Srandovní sledovat, jak lidi stojí přesně do trojúhelníku stínu, co na ně hází naše stage Jan Hus. Kdyby chtěli házet oni na nás, třeba bobek, mohli stín ulovit jinde. Sešli se ale tady a houpou se do rytmu, poctivě řvou nejen refrén… Mighty Sounds massive reaguje i na novinky z desky Vážná Hudba… My tu nejsme omylem, tyhle skvělý lidi s ušima i dušema otevřenýma, to jsou i naši lidi. A když po posledním kousku křičí sborově snad 2 minuty (a schválně zkuste někdy změřit, jak dlouho lidi vydrží po koncertě křičet, aby vám došlo, jaký výkon jsou 2 minuty PO koncertě!) „ještě jednu, ještě jednu“. Bylo by to jasný i tomu, kdo snad dosud pochyboval. Přidat nemůžem, ale moc vám děkujem. Tohle byl nátěr po našem a jsme moc rádi, že se líbil.
Potem zbrocený, lehce unavený a vyšťavený, ale přešťastný se můžeme poplácat po zádech, nastrouhat čýdr a konečně vyrazit na tu obhlídku. Důchodci za životní jistoty se dnes nekonaj a Mighty chceme vychutnat do slova a do dna. Jako částečně metlou odkojený těžce zceníme headlineující upřímňáky Suicidal Tendencies, kterým to stále neuvěřitelně tlačí. Pohladíme žaludeční stěnu nejednou pochutinou, rozdáme pár výprasků ve fotbálku, zahoupeme se na rodinný revival od Ky-Maniho Marleyovic a naložený ve vlastní euforické šťávě můžeme v jednu razit směr Stověžatá. Mighty Sounds – the real.
Moc děkujeme Jakubovi s Filipem za pozvání a už druhou možnost na tomhle skvělým fesťáku zahrát. Díky Mírovi, Markétě, Vendulce a Mighty teamu za servis par excelence. Díky vynikající Mighty Sounds massive publiku za support v tom vedru. A díky Vojtovi Floriánovi a Matějovi Hoškovi za skvělý fotky. No a snad se ještě vidíme, protože Mighty je fakt ultra přemocnej nátěr!
Atmo, rytmo a vedro ve Štatlu (Brno, Fléda, 20.6.2013)
Čestný člen 1. Rap Clubu Pragofka a zasloužilý lovec snímků Pernik si občas dává na čas. Většinou fotí na film. Než to vyvolá, nejeden změní přeliv na „stříbrný vítr“. Když to vyvolá, visí mu to na lustru jak mucholapka. Většinou ale to čekání stojí za to. Občas taky fotí na dižital, ale světe div se, až na tu mucholapku je ten proces vlastně podobnej. Když hodíš bulvu na následujících pár snímků z uvařené Flédy, možná si taky řekneš, že to čekání stálo za to, no ne?
Zrození v kládě (Vysočina Fest, Amfiteátr Jihlava, 11.7.’13)
Čtvrtek 11.7. mi zvoní budík. Po dvou týdnech s taliánama prvně ruší kapitánský spánek ten otravný zvuk. Hurá. Sbalit trika, tílka, plavky, krém na opalování, skočit do kraťasů a žabek a můžeme vyrazit pro Vzducholoď. Už při nakládání na Topolu se zdá, že dneska budu dělat čest klubu otužilců, ale lehkého větříku nedbáme a razíme si cestu vpřed.
Máme štěstí. Na palubě s námi totiž sedí domorodec Gury, a ten ví lépe, než my všichni, kudy se dostat na místo určení. Že to ví líp, než partička pražáků? To by se asi od jihlaváka čekalo. Že to ví líp, než rozpačitý sekurity na bráně? To už překvapí i jeho. Kluci trénujou, jak se bránit výpadu nožem. Jde jim to skvěle. Když ale nikdo neútočí. Ani nožem, ani sekerou, rady si nevědí a než by se poradili, trapné ticho vyřeší tím, že nás pustí dál. „To vyřeší na další bráně.“ No a než se jeden naděje, přistává vzducholoď bez car passu a posádka bez akreditací za hlavní stagí. První ročník fesťáku, v jeho první den + jedna z prvních kapel a nováčkovské zápisné.
Kláda jak hovado. Ten opalovací krém s vysokým faktorem možná dneska nevyplácám. Leda že by mě v dresu na basket chránil proti omrzlinám. Areál místního amfiteátru je krásnej, ale… Ale trochu zbytečně velkej. Že by praskal ve švech, to nepraská, je tu asi stejně lidí jako stagí a zatím si jen tak organizačně sedá. V obří šatně se zrcadly jak v bludišti na Petříně si připadáme jak umělci, minimálně národní. Ohromný cateringový stan dělá dobře prázdným žaludkům. Sny o fajnové chálečce ale rázně končí menu „sušenka, čaj a polévka“. Uf. Jsme tu prostě moc brzo. Jdem vybalovat a chystat. El Brkas dohráli, můžeme vesele na to. Stage obří, zvukaři velice přítomní a o 30 minut a jeden rozpačitý moderátorský vstup později můžeme jít na věc.
To už se amfiteátr místního letního kina velmi příjemně plní a všechno se začíná lámat k lepšímu. Gury se má konečně možnost předvést svým kámošům a svému městu jako oficiální bicman Prago Union Champion Soundu. Kato publiku posílá směsici klasik, co znají léta s klasikou, co vydal před třemi týdny a bez ohledu na kládu, která panuje, lidi tajou. Flinci a floutci jsou evidentně všude a „Ona mi, tsunami“ se zdá být jako hit naprosto nevyhnutelný. Hodina je fuč než mrkneš. Díky a klobouček, byli jste skvělí.
Zpátky do catering teepee, které už toho času praská ve švech tím nejlepším festivalovým cateringem a s tou nejlepší obsluhou, jakou jsme snad kdy na festivalu potkali. Někteří jedinci se stíhají předávkovat. Ono půl litru pití, kde je 1:1 citronová šťáva s vodou je opravdu silná vitamínová bomba. Ale bez ohledu na to je nám všem skvěle. Koncert se povedl, Vysočina Fest se dostává do obrátek, areál už najednou nevypadá nesmyslně velikej a zdá se, že jsme dost možná byly u zrodu tradice velice zajímavého fesťáku. Jestli se Vysočina Fest na festivalové mapě udrží, mohl by možná patřit k těm vůbec nejlepším. Potenciál by na to byl a od příštího roku k potenciálu budou totiž k mání i zkušenosti.
A teď půlka zpátky do Vzducholodi a hurá na SDK, druhá půlka hurá domů a zítra na Přeštěnice. UUU ÍÍÍÍ.
Díky Safírovi za pozvání, díky Pavlovi za servis a díky vám všem pod pódiem, že jste nás nenechali zmrznout ani se grilovat ve vlastní šťávě. A tady pár fotek od Radka Dočekala z webu Xichty.cz, jehož celý fotoreport z Vysočina Festu si můžete prohlédnout ZDE:
Prago Union fungují na reálnějších základech, než kdysi Chaozz – Kato v Událostech komentářích na ČT
Na třetí dobrou to vyšlo. Kato byl hostem pořadu Události komentáře v České Televizi už v úterý. Nebo byl, měl být. Kvůli politickým veletočům nezbývalo na kulturu, ani na jeho rozhovor, místo. Nevyšlo to ani ve středu, ale ve čtvrtek už přeci jen ano.
A výsledek? Zajímavý. Reportáž o „pestré tabuli na domácím hiphopovém stole“ v podobě tří výrazných, osobitých, úplně jiných, ale přitom stále hiphopových desek (Vladimir 518 – Idiot, WWW – Atomová včela, Prago Union – Vážná hudba) v rychlém sledu za sebou. A potom rozhovor s Katokombou. Tehdy a teď. Chaozz a jeho obří úspěch versus Prago a jeho úspěch ne již tak obří…
Chcete-li mrknout na Prago Union optikou naší veřejnoprávní telky, tak hurá na to přímo ZDE:
Jak jsme to Votevřeli… před měsícem (Votvírák, Milovice, 15.6.2013)
Už je to měsíc, co jsme otevřeli festivalovou sezonu. K fotkám a pár slůvkům jsme se ale bohužel prokousali až teď. Zuby holt nejsou to, co by nám šlo. Takže Milovice, letiště Boží Dar a festival Votvírák 2013.
Letos žádnej maratón, žádný pokusy o zápis do análů, zlomení rekordů, rukou, nohou. Letos piánko. Pohoda rap. Prago Union tu mají svoje nové CD Vážná Hudba. Champion Sound tu má svoje DVD #1 SOUND. Počasí je skvělý, stejně jako nálada. Všechno ladí. Posádka je na místě včas, včetně kapitána. Gury nestíhá být nervózní z toho randálu lidí pod pódiem, protože nevidí dál, než do třetí řady. Prostě vynikající.
Během příjemného podvečerního setu dvojky Vec a Škrupo s kapelou Champion Sound hlavní střihač / režisér / dramaturg DVD #1 SOUND Honza Turek pokřtí rok své krve, potu a slz a večer už za to může vzít Pragofka. Katokomba leckterou novou lyriku z nové desky dává poctivě z nového taháku. Zavedl si na něj zvláštní sešit. Ale když mu lidi zobou z ruky, je to stejně úplně jedno. Novinky pozorně poslouchají a nadšení propuká až po posledním tónu. Chvilka napětí. Dopadne to? Dali to? Po rozpačité půlvteřině ticha se to ale vždycky zlomí v nadšený aplaus, takže dobrý. A zlidovělé klasiky budí bouř jakmile začnou. Kouř.
Votvírák 2013 otevřel další skvělý léto, ze kterýho už stihnul zmizet celý měsíc, a je bez debat, že na konci toho skvělého letního tunelu stále bude patřit k vrcholům celé sezóny. Díky Martině, díky Romanovi, díky Pepému a díky Vildovi za super servis. Díky vám za skvělý support a díky Petře B. – díky jejím fotkám máme ty vzpomínky v něčem pořádně zachycené. Tak zase za rok.
