Prááágo Čůůůryjo choreo na Rock For Churchill
Co dodat? Snad jen, že „tohle jsme fakt nečekali“ :) Festival Rock For Churchill ve Vroutku je magický místo. Před třema rokama tu vzniknul nápad na živou kapelu pro Pragofku a teď i první spontánní fan choreo. Ve varu. Co bude příště snad ani nedomýšlet…
Dvoják z Blavy objektivem FM81
Aneb jak ten dvoják Prago Union / Vec a Hudba mesta / KC Dunaj viděl FM81 a zvídavý objektiv jeho fotoaparátu… Který, když se to pak začlo lámat, přimhouřil oko pod krytku a hovadiny už nezvěčnil :)
Akusticky v Music City (Music City, Praha, 12.12.’12)
Mrtvolix crew v naprosto plným efektu. V pondělí přes den se Champion Sound livě band konečně vrátil po evropském turné s Diamondem D na rodnou hroudu. V úterý se s tím srovnával – většinou v poloze ležícího střelce při doplňování spánkového deficitu. A ve středu odpoledne už se Prago Union v nejlepší formě hlásí v Music City, aby tu odehráli svůj akustický koncik.
5. narozky Music City, úplně magický datum 12.12.’12, kláda jak hovado, poločas rozpadu teď, no paráda… Dneska to bude trochu jinak, než obvykle. S kontrabasem a španělou, bez efektů a delayů už jsme si to vyzkoušeli. Jednou. Jednou z více jak sta koncertů. Tudíž lehká nervozita ve vzduchu rozhodně visí. A na všech frontách. V čase před Vánoci se totiž našinec spíš tlačí s potem ve tváři ve frontě na spokojený úsměv pod stromem, než že by vyrazil na koncik a den otevřených dveří nejlepšího shopu s potřebami pro muzikanty – Music City.
A jak myslíte, že to teda dopadlo? Fanfáry prosím. Dopadlo to výborně. Trojúhelníkový sál Music City klubu se povedlo solidně naplnit. Set Pragofky se povedlo odehrát akusticky, ale ne tak, aby měl kdokoliv z fanoušků snad problém poznat jakou že to hraje jeho oblíbený ansábl písničku. A ve skvělé intímo atmošce Kato nejen že odrapoval celej koncik se svojí nemocnou flow a na závěr, padajíc na hubu, ještě absolvoval místní improvizovaný turnaj ve fotbálku, ale hlavně nechal dorazivší „naslechnout pod pokličku“ a pustil publiku nové pecky „Recept“, „Rapvi3m“ a hlavně „Duel“ s beatem od Bobskiho, co prvně slyšel právě tady a teď i jeho vážený autor.
Kombinace Prago Union + Music City se zase jednou osvědčila, narozeniny se oslavili i bez dortu a všemu bylo snad učiněno za dost.
Díky Kyubovi a Ivanovi za spolupráci a podporu, díky Music City za pozvání a díky všem, co jste radši dorazili akčně podpořit PU, než nakupovat v akční cenové nabídce. A tady pár fotek alá FM81:
Narozky, vzpoura a ledovka (Žlutý pes, Pardubice, 14.12.’12)
Kolikátý narozeniny to teď v rychlým sledu absolvujem s oslavovým candrbálem Prago Union, to teď z hlavy nespočítám a asi to už ani nikdo neví. A ne snad že by to bylo důležitý, když si to v pátek 14. mažem na Pardubice.
„Návrat na místo činu“ je vždycky aspoň trochu nostalgická záležitost. Navigační taktika „až tam dojedem, tak si vzpomenu“ při hledání klubu, kde jste byli jedinkrát v životě, a to jedinkrát se navíc odehrálo před více jak deseti lety, je ale ještě míň spolehlivá, než náš Wolfgang. A když zkusíme přepnout na nouzový režim aka „to se nějak doptáme“ a místní domorodci se zaklínají univerzální výmluvou „nejsem odsud“, začíná se naše víra v kultovní status podniku dnešního večera lehce viklat. Navádění Žihadla s dlouhým doletem a plochou dráhou letu se ujímá Soundbwoy Killa aka Lobo Tom aka Tomáš a velí „je to někde u toho koupáku, jak byl první Kemp„. S rozhodností sobě vlastní nás posílá do zákazu vjezdu, když se ale naposledy pro jistotu ptáme jednoho lokála a ten s nechápavým výrazem „žlutý pes?“ jen krčí ramenama jako že „nenechám se nachytat, žlutej pes přece neexistuje“, nevěříme nikomu a ničemu. Ale světe div se, po sto metrech jsme tu. Parta sice pochybuje, kdo může dorazit do klubu na kraji města, o jehož existenci neví ani v ulici, kde se nachází, ale když vytaháme krámy a pochybnosti zajíme výborným cateringem, už nikdo neremcá a těšíme se na večer.
Klub Žlutý pes se začíná plnit od samotného otevření a během chvilky je víc, než jasné, že párty v duchu vyvolávání duchů se dneska rozhodně konat nebude. A shop Umerkura.cz tu dneska oslaví svoje narozky jak se sluší a patří. Návrat na místo činu je to i pro Radima, který zde má vazby na svoje kořeny v taneční muzice a spolu s MC Vaantem tu na ně s vlhnoucím okem nostalgicky vzpomínají. Když se k nim připojí ještě Viktor a začne vyprávět různé bohatýrské příhody o legendárních místních figurách, utíká čas tak rychle, že si pořádně ani nevšimnem, že tu jaksi chybí duo hero alias Kato a DJ Mejrou. Bez trochy vzrůša by to nebylo úplně ono. Půl hodiny po plánovaném začátku hlásí Viktor do mikrofonu „klukům odklonili vlak, ale za půl hodiny tu budou a jdeme na to“. Sklízí pískot a záleží jen na výkladu, co tím chtěli pískající básníci říci… Stejně jako kdykoliv předtím ale vše dopadá dobře a když už sálu začínají téct nervy, stojí ve dveřích Kato se svým odzbrojujícím úsměvem, vše je odpuštěno a jde se na věc.
Defski je celkem vážně nemocen, nemůže ani pořádně dýchat. Jiný rappa na jeho místě by neopustil ani pelech, natož aby někam jezdil a tam někde ještě víc jak hodinu a půl rapoval, ale Kato by v tom svoje fanoušky nenechal. Neudělal to ani se zlomenejma žebrama, neudělá to ani teď. To jen na vysvětlenou, proč mu občas dochází dech a jak po něm lape, jeho freestyleově nafrázovovaný texty není možno zdvojovat. Jinak ale koncik plyne jak voda a narozky Umerkura.cz se slaví více než čestně. Lidi tančí, lidi fandí, lidi řvou. Paráda.
Všechno, i tahle tahle veselka jednou končí a jelikož nás meteor parta děsí námrazou a neplánovaným driftováním, balíme fidlátka a hurá zpět na Prahu. Můj orientační nesmysl opět zasahuje a provokuje menší vzpouru na lodi Žihaunty, ale vše se uklidní a do stověžatý dorážíme v klídečku. Teprve když se po pátý ráno řítíme s Radimem jako poslední vysadit sami sebe, začne to pravý zavolantový vzrůšo. Na Chodově nám chcanec začíná mrznout na předním okně a je jasný, že je zle. Jasný je to všem, krom řidičů kamionů, ale když je průměrná rychlost na dálnici 70 a mimo ní 20 a bavíme se v jednotkách km/h, je to prostě v prdeli. Zima je krásná když všechno zahalí sníh a led, je to úplná romantika. Když hamstnete na brzdu před vlakovým přejezdem a ono nic, je jediná romantika, že přes spustlý přejezd ani tentokrát nic nejelo. Když v posledním kopci před garáží dáváte moonwalk se dvěma tunama železa a v půl šestý ráno přijde krump s kýblem písku, je to fakt paráda… Ale konec dobrej, všechno dobrý.
Díky klukům Umerkura.cz za pozvání, hrát na 13. narozkách jednomu z mohykánů vinyl shopů u nás nám bylo ctí. Viktore díky. Díky zvukařovi a jeho partě, s takhle profi přístupem jsem se snad ještě nesetkali. A samozřejmě díky všem, co s náma přišli pogratulovat Umerkura.cz a zakalit na náš koncík. UUU ÍÍÍÍ
This was Melodka!
Na příběh o dalším skvělém koncertu Prago Union + Livě Band ve čtvrtek 25.10. na Melodce v Brně ještě dojde. Teď nechme promluvit atmošku z fotek, co tam nacvakal Perník. Slova jako „vyprodáno“, „lidi řvali“, „lidi jeli“, „lidi znali texty“ by ty prchavý momenty štěstí a zhmotněnýho atmo-rytmo stejně nezachytili tak jako ty fotky.
