Media
Prago Union dostávají pověsti svého protagonisty, Dezorient Express je perfektní
Můžeme-li v českém hip-hopu mluvit o perfekcionismu, jeho nejvýznačnějším představitelem je bezesporu Kato. Dokládá to debutová deska Prago Union, kterou od vydání v roce 2005 nic nepřekonalo. Bez složitých výpočtů mohu s klidným svědomím říct, že žádné z domácích alb jsem neslyšel častěji než právě Hrubej domácí produkt. To má pochopitelně svůj důvod – pokaždé mě překvapilo něčím novým. HDP je počin, v jehož případě nelze považovat byť jedinou vteřinu za nadbytečnou. Někteří sice dodnes nepochopili, že právě ona kritizovaná první třetina desky, estráda těch nejpronikavějších, nejpřiléhavějších a nejvtipnějších hrátek se slovy, odpovídá vůbec nejlepšímu výkonu, jakého jejich autor v rámci své tvorby dosáhl, ale to jen potvrzuje Defův nezměrný talent a schopnosti a vysvětluje, proč v tuzemském prostředí si může na paty šlapat jen on sám.
Ostatně nejlepší zhodnocení HDP pochází také z jeho hlavy; největší předností tohoto alba je jednoznačně přístup odrážející snahu o takové zobecnění daného tématu, které přinutí posluchače o něm uvažovat, rozvíjet jej a promýšlet. Kdybych jej měl označit jednoslovně, patrně bych zvolil termín anatomie, protože tento postup psaní textů se neobejde bez nejdetailnější znalosti struktury tématu, umožňující zachovat si nezbytný odstup. Princip, že méně je někdy (v rapu evidentně většinou) více, nemá smysl Katovi osvětlovat. V jeho aplikaci je totiž mistrem – odborníkem na slovo vzatým. Vidí a rozumí tomu, čemu jiní ne, a proto může kroužit kolem věci jako hladový sup, a tudíž se vyvarovat (ne)chutných klišé. V takové situaci si s úspěchem dovoluje to, co jiným obvykle nelze doporučit. Počet skladeb blížící se dvěma desítkám nejčastěji znamená uměleckou sebevraždu. Pro Kata toto zřejmě neplatí, neboť během své kariéry opakovaně prokázal, že žádný tematický žánr mu nečiní potíže. Dlouho očekávané, a možná snad i nepředpokládané, nové album Prago Union v tomto ohledu není žádnou výjimkou.
Lze překonat nepřekonatelné? Tuto otázku jsem si kladl od doby, kdy jsem v Katově autě poslouchal první ukázky blížící se novinky a konečně uvěřil v její příchod. Důvody k pochybám se přitom naskýtaly v nemalém množství. Obecně je třeba zdůraznit, že album číslo dvě bývá zpravidla tím nejproblematičtějším, jelikož autor musí na jednu stranu zachovat to dobré z předchozího, na straně druhé se pak posunout dál, aby se předešlo pouhopouhému opakování. Unikum je totiž stále jedním z nejdůležitějších, ne-li nejdůležitějším kritériem umělecké kritiky. A skladba Nekronika toto zdaleka nezosobňuje, protože nejde než o recyklaci motivu z projektu Rigor Mortiz. Dojem původně rozpačitý, hraničící se zklamáním, se změnil, když jsem si uvědomil, že Deph přece nevykrádá sám sebe, ale pokračuje v tom, o co mu šlo celý jeho kreativní život, a sice v cestě vedoucí k dokonalosti, kde recyklaci ospravedlňuje výsledek nacházející se zase o něco blíž nedostižnému ideálu.
Dezorient Express na HDP zřetelně navazuje, přesto se odlišuje posunem ve směru širší generalizace a tím pádem vyšší výpovědní hodnoty, s čímž dochází k možnosti většího ztotožnění se s předkládaným dílem z hlediska posluchačů. Kato se zde prezentuje jako hloubavější, niternější a osobitější, což ale neznamená, že by se nevěnoval fenoménům, které se netýkají každého z nás. Zároveň se většinou vyjadřuje příměji, avšak oproti HDP je druhá deska rozhodně méně hitová. To hlavní se jakoby skrývá pod povrchem. Kdo si však dá na čas, tato investice se mu zcela jistě vrátí. Sama deska působí vyváženě a dobře rozvrženě. Dostane se prakticky na vše, přičemž je na tom nejvíce fascinující to, že všechno vychází na jedničku. Ať už je to love song, nebo noir, sociální, či ryze hiphopová kritika, oslava života, anebo pocta zemřelému, v každém případě Kato triumfuje, aby se s ironií sobě vlastní bez problému shodil, přijde-li to vhod. Skutečně, Dezorient Express se řadí k nejzdařilejším opusům domácí hiphopové scény, protože se nebojí upřímnosti. S citem se vypořádá i s těmi nejintimnějšími záležitostmi, aniž by v tomto smyslu vzbudil sebemenší zdání nepřirozenosti.
Navzdory jménu kapely jsme svědky vystoupení jednoho muže, jenž se v podstatě obejde bez cizí pomoci. Tentokrát bez hostů na mikrofonu, zato však s několika skladbami navíc, celkově ovšem na úrovni. Vedle textů bych také vyzdvihl instrumentální stránku věci. Myslím, že poslední léta nás přesvědčila, že v české kotlině padaly snahy o aktuální, chcete-li moderní zvuk převážně na neúrodnou půdu. Katovy beaty se drží tradice, mají klasické bpm a sestávají z nespočetného množství zvuků nejrůznorodějšího původu. Jsou originální v pravém slova smyslu, a to se cení. Komu to přece jen nevoní, asi netřeba dodávat, že to hlavní leží jinde. Kato je především zajímavý člověk, jehož rapová tvorba, postřehy a názory v ní obsažené, mě provází od roku 1996 a nikdy mě nezklamala. Jsem rád, že po tomhle počinu se můj názor nemění. Nic není jedno, ale jedno je jistý. Perfektní.
Tracklist
01. Rapviem 2
02. Ántré
03. Dezorient Express
04. Myšlenkovej pochod
05. Hip Hop
06. Rozcvička
07. Funky stav
08. Zpatra
09. Kata Strofy
10. Hledám
11. Skládací
12. Bezedná noc
13. Krajní prostředek
14. Apropó
15. 1/4 Na prd
16. Furt to tak máme…
17. 4 5 6
18. Procházka parkem
19. Nadživotní
20. Nekronika
21. Hey!
22. Etc.
Hodnocení: 1
Zdroj: metancity.com