News
Duna v Brně (Fléda, Brno, 20.6.2013)
Ne, to není překlep. Ve čtvrtek 20. Června nebyla v Brně nuda. Bylo tam vedro. Říkejme tomu výheň. Vedro jak v pekle. Vedro jak v prdeli. Říkejte tomu, jak chcete, každopádně vedro naprosto nesnesitelný. Jestli tohle nebylo počasí, při kterým sepsal Frank Herbert svůj master piece, muselo mu být vážně velmi podobný.
Zkuste si schválně někdy jet D1 pěkně od Nuseláku do Brníčka v Žihadle, kde jede klimoška jen vepředu a důchodci za životní jistoty halekají a hůlkami mávají, že okýnka je potřeba otevřít na plný koule sotva se do tý pojízdný trouby naložíte. Jedete 200 kiláků, máte mraženou nohu, protože vepředu pan Klíma jede, máte totálně vyhučenou palici, protože otevřené okénko ve 130 km/h zpívá celkem naléhavou a velmi tklivou píseň a do toho smaží slunce tak, že můžete dělat na kapotě volský voka klidně za jízdy.
Kolik byste v tomhle rozpoložení čekali lidí na brněnském křtu Vážné hudby? Jindy optimistický Radimo zlomeně hořekuje „Tam nebude prostě nikdo, tak to je. Maximálně 150 lidí, víc tomu nedávám.“ Že se zbytek party o svoje tipy raději ani nedělí, to snad netřeba ani říkat. Nálada na bodu varu. Přímo bojovná. Bojovná tak, že Maro s Katem se s ní raději perou sami ve vlaku v naivní naději na klimatizovaný vagon 1.třídy.
Když dorazíme na plac, je to fajnový. Slabší jedinci rovnou odpadají a řítí se na sofa v backstagi, třesouc se jak drahý pes. Zbytek stojí frontu u lednice v šatně, kde vyrovnávají teplotní deficit. Bez prdele.
Čas zase jednou na nikoho nečekal, ale Brno si počkalo na svůj čas. Ani tentokrát nás v tom Brno nenechalo. A zase se můžem radovat, že se lidi sešli, do rytmu se zhoupli a nikam nešli. Naše velbloudí karavana se s nepřízní podmínek i osudu popasovala se ctí. V Radimově mocném plnofousu by si sice toho času libovala klidně i želva vodní. Gury se zdál, že tvar lidského těla drží jen díky triku a kšiltovce, jinak by se byl býval odpařil a zmizel spolu s panem Mráčkem někde na mráčku a Mejrou doplňoval tekutiny tak vehementním koukáním do lahve s Jamesonem, že byl zase silně pod mráček. Watcha se „jen“ důstojně potil a vlahý Kato za toho vlahého čtvrtečního večera vypadal jak vyvolávač deště, model indoor. Když vám k tomu ale příjemně zaplněná Fléda řve v ústrety texty všech pecek a ty z nového brusu umí snad líp, než jejich vážený autor, jde to všechno líp.
Brno hard core má pokřtěno. Byl to zase jednou poctivej nátěr, vidíme se 7.11. na Melodce. Díky Ondrovi s Alanem za pozvání a servis, díky Vojtovi Hanákovi za skvělý fotky a hlavně: díky vám všem, co jste v tomhle vážně těžce šíleným teplotním rozmaru dorazili bez ohledu na hrozící minimálně kikiris. To se zuby cení.
PS: Jo a ten křest Vážný hudby v klasickým slova smyslu samo bude, na podzim v Lucerna Music Baru, podrobnosti se včas dozvíte.
Zkazim zas co pude – Prago Union v pořadu Kulturama na ČT
Jestli chcete vidět Kata, jak rapuje ve skladbě „Jessli dovolíte…“ „přestože zkazim zas co pude“, na koncert nechoďte. To budete muset mrknout do archivu České Televize na pořad Kulturama, kam Prago Pyčo aka Kato a DJ Maro dorazili jako hosté. Dali jednu pecku naživo a pak rozhovor – o nové desce Vážná hudba, o textech, procesech, inspiraci i na další témata, nad kterými jde drbat bradu.
Mrknout můžete sami ZDE:
Vážná hudba mezi top 20 CZ/SK alb za 1/2 roku 2013 podle Doba Magu
Doba Mag dal na svém webu k nahlédnutí seznam dvaceti CZ/SK alb, které by doporučili vaší pozornosti. Nezbláznili se, vědí, že je sice teprve Červen, ale přesto tuhle Lednovou specialitu udělali už teď. Nedělají si ambice ohledně patentu na vkus, dokonce se zříkají i odpovědnosti za nějaké pořadí v žebříčku: „Upozorňujeme ešte, že všetky albumy sú zoradené náhodne. Neposudzujeme, ktorý z nich je lepší a ktorý horší.“ No, tak my vám tedy moc pěkně děkujeme. Vážná hudba od Prago Union je totiž v tom náhodném pořadí na prvním místě. A štěstí není náhoda.
Celý seznam si pro inspiraci i porovnání s vlastními dojmy můžete prohlédnout ZDE:
Vážná Hudba je veľmi konzistentné a zábavné počúvanie – recenze na OHudbe.sk
Na serveru Ohudbe.sk se pustili do recenze desky Vážná hudba a úkolu se za ně zhostil Miroslav Ondřejíček. Zhostil se toho se ctí, nesnaží se pitvat ani uspat čtenáře statí sáho dlouhou, zároveň ani ve snaze o zkratku desku jaksi po povrchu minout. Zdá se, že se mu Vážná hudba líbí, aniž by sklouzával do nějaké nekritické tiskovkové ódy: „Názov treba brať s rezervou. Nič až tak vážne sa tu samozrejme nedeje. Je to pohľad na svet dvadsiatkou pesničiek napísaných tak, ako to videl Kato a podaných tak, aby tomu boli schopné porozumieť masy ľudí. Je to štandard Prago Union, je to stále Prago P**o!“
Celou recenzi si ostatně můžete přečíst sami ZDE:
Prago Union mají skvělou desku, ale dalo se na ní škrtat – Honza Vedral na iDnes.cz
Článek Honzy Vedrala na iDnes.cz, který mimochodem najdete i v dnešním vydání tištěné podoby tohoto média, je sice nadepsán jako „Glosa“, ale je to spíš první recenze na novou desku Prago Union – Vážná hudba. Je sice stručná, ale věcná. Moc do hloubky se autorovi ponořit nepovedlo, zrekapituloval, že hudebně zní Prago Union stále jako Prago Union a texty i hru se slovy chválí. Jen mu přijde zbytečný počet 21 skladeb na CD: „Část z nich působí jako nepřebratelné tlačení nápadů a neuvěřitelných asociací (Kdo z koho), některé v sobě mají potenciál hitu (Ona mi, tsunami), všechny spojuje velký cit pro jazyk a asociační hru s ním, díky které celek dává smysl.“
O názor se ale Honza Vedral rozhodně podělil, přečíst si ho můžete TADY: