Slavonice Fest už ve středu 30.7.
Už ve středu 30.7. se Prago Union zastaví na dalším velezajímavém fesťáku zvaném Slavonice Fest, který propojuje světy. Především světy filmu se světy muziky, ale těmi to jen začíná. To vše na pozadí malebné obce Slavonice v bývalém ostnatém pohraničním pásmu. Zkrátka: „David Koller, Vypsaná Fixa nebo Prago Union na scéně, Nick Cave, Julia Roberts a Ivan Trojan na plátně. Multižánrový happening, který představí 31 filmů, 21 kapel a 6 DJ´s.“ To je Slavonice Fest.
Další info na webu www.slavonicefest.cz
Nebo na FB ZDE:
Prago Union i s kapelou Champion Sound za zády vystoupí ve středu 30.7. od 21:00 na Open Stage Maříž a od 23:00 ještě naučí i sádrový trpaslíky tancovat Mraky Mrak aka DJ Jeffology. K tomu možná fotbálek, je-li? Vidíme se na pozici.
Až naprší a uschne (Letní Filmová Škola, Uherské Hradiště, 27.7.)
Krásná neděle 27.7. Úplnej lásky čas. Romantika zákoutí Uherského Hradiště. Lízání zmrzliny. Rozpuk mládí a krásy. Pospávající homies na lavičce. Bzukot 40. ročníku LFŠ. No, radost pohledět. „Potkal jsem ve vlaku domorodkyni a hlásila, že v Uheráku nikdy neprší. Na kopečkách okolo možná, že ty to všechno stáhnou, ale tady nikdy.“ hlásí bujaře Tomesh Přelíbezný, když dorazí vláčkem na pozici. A přestože místní zvukař Zbyněk hlásí na radaru „tenhle Mordor už nás asi nemine“, vesele stavíme a je nám tak trochu jedno, jaké z těch 2 proroctví že se má naplnit.
No a jeden si jen odskočí na trůnní sál. Pro salvy vnitřní nevěnuje zvukům okolního světa až tolik pozornosti a… „Ty vole, tys to prosral.“ No. Doslova. Venku probíhá cosi těžko uvěřitelného. Letní bouřka je příliš honosný termín. Chčije. Brutálně. Blesky, co rozčesali nebe doruda, bičujou zem, zatímco hrom rachotí jak stádo slonů. Větrná meluzína hvízdá jako by nám chtěla urvat uši. Pod jeho náporem se ohybá stage. Filmové plátno mění škubnutím jediného poryvu na cáry a backstage stan mění v hromádku neštěstí z kovu a plátna. Vody je najednou tolik, že jí mají auta do půlky kol. Je jí tolik, že okapy jsou jak tobogány a v kanálech je takový tlak, že z jejich děr v poklopech voda tryská jak z fontán do půlmetrové výšky i skrze tu potopu. Vody je tolik, že vzduch neproudí, ale teče. Prší tak, že místy voda protéká skr ZAVŘENÁ okna. Jo, tak zhruba nějak takhle probíhá další fáze romantické neděle v Hradišti. Uprostřed celé téhle apokalyptické scenérie je stage. Uprostřed stage naše cajky. Komplet. Tedy to, co jsme poctivě sušili a k lékaři dali poté, co jsem se potopili do hlubin Roskilde. Pro velký úspěch O PA KO VAT. Výborně. Pitomče! Co teď? Jelikož se stage může kdykoliv změnit ve Faradayovu klec a krom náměstí a dne rozsvítit i chytráka, co zkoušel cokoliv zachraňovat. Jelikož by taková nerozvážnost mohla bleskově změnit nebožáka v nebožtíka. Tak neděláme nic. Když smích vystřídá pláč a jde ještě dál, kde už je zase smích, tak odtamtud to už jen tak rezignovaně pozorujeme.
„Už jen poprchává.“ Na oltář z cajků pokládáme zmoklé účesy i zbytek našich strápených životů a rumunen přesunují aparaturu metelesku blesku do šatny. Vylejváme vodu z bot, z padu, z mixu, DI boxu, Korgu, gramofonu… Zbytek jede v módu sušárny u papírového kapesníčku. Pořádající rada starších aka smečka zmoklých psů zatím vypadá, že hledá jen omluvnou formulaci. Že se hrát nebude, zdá se jako no brainer. Nehrál by asi nikdo. No, možná až na Prago Union a Champion Sound. „Nechte nás zkontrolovat ztráty a vymyslet případnou improvizovanou variantu a pokud to půjde, hrát určitě chcem.“ A protože s plným žaludkem je svět krásnější a než začne přeplněný tlačit na mozek, i to líp myslí, jdem to vymyslet do místní osvěžovny. Tam LFŠ a nával jejích návštěvníku způsobili totální dopravní kolaps a po hodině marného čekání se tedy oklikou vracíme na vlhké místo činu. Prcat. Jdeme na to.
Voda ze zásuvek už je (skoro) vylitá. Gury si dá na bubenickou stoličku ručník, protože by nerad spal s vlkem jak Mauglí. Watcha nemá kombo, Korga ani in ear. Rejdyma zradí i baterky a postrádá odposlech úplně. Zbytek beden i ve chvílích digitálního ticha posílá na stage analogové praskání vinylu. Mraka zradili šlapky. Je to kokosový oříšek. Ale co. Lidi přišli na muziku a tu jim taky teda víc jak hodinu a půl dáváme. Což se všeobecně cení. Těžko na plovárně, lehko na pódiu.
Díky Vaškovi za pozvání a pomoc. Díky Vláďovi za servis. Zbyňkovi a partě za zvuk a dráty. LFŠ masiv za skvělý atmo. I když to bylo zmoklý, chcíplý to nebylo rozhodně. Sláva nazdar výletu, i když jsme zmokli, už jsme tu. A tady fotodokumentace z konciku alá @Pernikphoto
Prago Union by si přáli… Hodinky s vodotryskem – making of nového klipu
Prago Union se chystají na společné turné s PSH a makají na novém klipu ke skladbě „Hodinky s vodotryskem“. Video točili jediný den ve středu 23.7. u pražského Hotelu Fortuna na motivy filmu Luise Bunuela – Přízrak svobody z roku 1974. Text pecky píše samozřejmě Kato, muzika jde za australským Cam Bluffem. Klip točili Punk Film / Signal Generator, víc zatím prozrazovat nebudeme, jeho premiéra bude už brzy na www.redbull.cz/tourbus, kde také můžete hlasováním ovlivnit, v jakém městě Prago Union + Champion Sound a PSH zastaví na společném Red Bull Tour Bus turné.
Making of video alá Honza Turek, co vykecá o trochu víc:
A fotky alá @Pernikphoto, co dokreslí atmo po svém:
Velkolepé barvy ocelového města (Colours Of Ostrava, 19.7.2014)
Colours Of Ostrava… Potřetí už nás volá Ocelové město na svojí festivalovou chloubu. Potřetí za sebou jedem hájit zástavu Prago Pyčo na vlajkovou loď asi všech domácích fesťáků.
Je to veliký. Od očekávání, přes areál po návštěvu. Všechno obří. Rozzářený úsměvy ve stínu vysokých pecí. Nadšením pulzující, poslechu dychtivý dav proplouvá mezi komíny a dopravníky. Nejdřív si plníme povinnosti. Autogramiáda…. No, v podání Pragofky nejde o škrobený akt s fejkovými úsměvy na zubní pastu na krvavé dásně, ale fellení, co končí kde jinde a jak jinak, než nad battlem. Ve fotbálku. Sobota 19.7. je prostě krásnej den a společným jmenovatelem vší tý proudící energie je muzika. Vidíme, slyšíme a zažijeme jí tu hodně. A Tribe Called Red, Angélique Kidjo, John Grant, Robert Plant… Sluchu ale, zdá se, dopřeje místní publikum každému projektu. Když krotíme husinu z hurónského řevu, co budí na naší stagi WWW Neurobeat & Pavel Fajt před námi, brní naší partou napětí, abychom ten level udrželi.
Zvučíme v klidu dvě hodinky, Tomesh Přelíbezný hlásí a vyhlašuje jako někde mezi králem a králem od autodromu a nemůžem se dočkat, až to celé vypukne.
Jasně. Doufali jsme. Věřili jsme. Ale že bysme si snad dovolili počítat s tím, že by se atmo mohlo snad jen blížit tomu, co se na Radegast Czech Stagi při konciku Prago Union + Champion Sound nakonec odehrávalo? Ne, tolik drzosti bychom vážně neměli. Lidi vypadali jak placený kompars, co si chce vynutit účast v druhém dílu nějakého halyvůdského hudebního trháku. To bylo trhání rodidel. A když jsme museli skončit, kdyby tu byl strop, musel by spadnout. Odtud se nám opravdu nechtělo, ale museli jsme. Teď ještě mrknot na vynikající Skip & Die a nechat emoce nad ránem doznívat a příjemně se rozlít do každé molekuly unavených schránek.
Takže Colours, co dodat? Díky, pyčo. Ultimátní zážitek.
Díky Pavle za pozvání, bylo nám ctí moci se vrátit na prkna, co znamenají Colours. Myslím, že můžeme s klidným srdcem říci, že i v malých čechách máme velký světový fesťák. Díky Jakubovi za skvělý servis. Díky Petrovi, že se o nás na místě postaral. Díky Zbyňkovi a klukům od zvuku za křišťál, co na Colours lahodil našim uším. Snad to nebylo naposledy, co jsme se viděli Colours.
Setkání u barevného rodinného alba (Colour Meeting, Polička, 12.7.2014)
Colour Meeting, Polička… Zdá se, že je to pro nás akce zaslíbená. Už třetím rokem nás tu chtějí, už třetím rokem poctivě oslovují a až na potřetí to konečně taky vyjde. Zdá se to možná úplně logický a nijak zvláštní, ale zvláštní to je. Trpělivost, pochopení a jasná vize. To je něco, s čím se našinec nesetká až tak často, aby to snad mohl považovat za „normálku“.
Je sobota 12. Července a Žihadlo konečně nabírá kurs: Polička. Slabou hodinku po plánovaném srazu nabíráme v Humpolci Guryho, když Tomáš ze Studia Jižák, co jel navštívit studio babička, hlásí se na pozici. A podobně tak el kaptén Radimo, který sem manévruje zase rovnou z festivalu Pohoda. Takže zase jen Dezorient Express, co se řítí od Havl Brodu trošku víc doleva, než by se slušelo nabírá sekeru. Chybělo málo a potkali se u Kolína. Včasným manůvrem v kombinaci s dvojhodinovou rezervou ale přijíždíme takřka na vteřinu včas. Dělalo se, co se mohlo.
Po všem tom shonu nás čeká úplná oáza. Ve stínu hradeb posluchači posedávají na lavičkách. Místní stánek vaří pochutiny, podávané na porculánu. Tady, kde se zastavil čas by rád zastavil svůj spěch i počestný pocestný. Ale bohužel, není na to čas.
Hurá na prkna, co znamenají stage a břinknout do strun, co to dá. Prago Union nedělají svému jménu ostudu. Zahanbit se nenechá ani diesel power Champion Sound. Publikum je vyladěno famózně. Obvyklá show má navíc shodou okolností dva neplánované hosty na majku – Madame Pepper, jejíž vibrování v refrénu koření sladký „Recept“ v mimořádnou delikatesu. A rapový koule přidá „Hip Hopu“ Kensaye.
Bylo to skvělý. Musíme zas běžet, ale kdyby to šlo, rádi bychom se tu zastavili ještě někdy v budoucnu. Pokud si promotéři trhají vlasy, že nejdou naplnit nějaké olbřímí vize a padají na ně deprese z přerostlých ambicí… Jeďte se podívat na fesťáky jako je Colour Meeting. Jsou živoucím důkazem, že i poctivý menší fesťáček s rodinnou atmoškou jde uspořádat se ctí a je v konečném důsledku mnohem lepší, než nedomrdlý pokud o přebrandovaého mamuta bez duše.
Děkujeme Dušanovi za pozvání na fesťáček s duší a trpělivost. Trvalo to, ale snad stálo to čekání za to. Děkujeme skvělému publiku i vynikajícím kuchařkám. A poslední shout out to Petra B. za atmo, zachycené na fotkách:
