News

Malej hárdkor (Street Beat, Budějice, 25.11.2011)

Někdy se věci zdaj až trapně schematický. Pokud vám přijde, že tu každý druhý report je vystavěný stejným dramatickým stylem. Jako dlouho to nevypadá, ale nakonec, kdo by to byl býval čekal, ale konec triumfální. Stylem – „nevíme, co čekat“, „vypadá to všelijak“, „když už to vypadá na průšvih, věci se zlomí“ a „na závěr obří triumf, tisíce děkovných dopisů“. Je to trapný? Možná jo, ale je tady další takový report. Nedá se nic dělat, protože v Budějovicích to bylo zase přesně takhle. Jak bych to měl popisovat páteční večer bez gradujícího dramatu, když to probíhá takto:
Od vydání Dezorient Expressu už za rok a půl objeli Prago Union opravdu hodně destinací. Kdybychom si píchali do mapy špendlíky, kde jsme byli, vypadala by ta mapa jak ježek. Do Českých Budějovic se ale přesto dostáváme až v pátek 25.11. Dvě desky, solidní renomé, velmi slušné návštěvy a první koncert po hodně dlouhé době ve velkém městě jako jsou Budějice. K tomu solidní a snaživý promotér Admir, který chápe, že v roce 2011 je pro přilákání fanouška potřeba udělat víc, než pustit šuškandou do oběhu informaci o jménu kapely. Po balíku plakátů a letáků, zaslání cen do soutěží a odpovědí na rozhovory přijíždíme do Budějovic na autogramiádu. Přijíždíme přesně na čas a jsme zvědaví, co se bude dít. Po půl hodině fellení v Street Marketu přijde první fanda. Po dalších dvaceti minutách se mačká s fandou číslo dvě. No, to to pěkně začíná.
Co předprodej? Není, lístky jen na místě. Ou, paráda. V klubu už se štosují první štamgasti, na pódiu probíhá open mic freak show a já hledám nejbližšího veterináře, který by mě za rozumnou cenu utratil, ať se netrápím. Ucho klubu drásají hluboce sebevědomé rýmy alá „chceš ho do prdele, viď?“ a tmu krájí i další lyrické drahokamy jako „záříme jak vltavíny, nejsme žádní manekýni“. Pomaleji čas běžel už snad jen v hodinách Elektroniky s profesorem Fukátkem. Při týhle poslechově masochistický seanci se ale klub nenápadně plní a když jdou na pódium Prago Union, je narváno. Kdo by to byl ještě před hodinou čekal, je vážně nezdolný optimista nebo Nastradamus.
Okolo půlnoci se to tedy povedlo. Admir říká, že druhá, maximálně třetí největší návštěva historie klubu Street Beat. Lidi řvou jak o život. Lidi řvou tak, že místní dobrodinec volá městský fíky a Prago tak prudí ti, co mají pomáhat a chránit, jak kdyby na pódiu byli NWA.
Kato vymyslí super úhybný manévr. Beer pauza a pak se dojede přídavek, naposledy si zařveme a hotovo. Budějice díky, byly jste skvělí. Díky Admirovi, kterej je největší profík. Zdravíme Cééčka, DJ Ramela i Reggieho a doufáme, že se zase brzy vrátíme, protože tohle byl jeden z těch hodně dobrejch konciků s hodně dobrou atmoškou, který by chtěl člověk zažívat každej pátek, sobotu.