News

Colours Of Ostrava!!! Pyčo

Další meta sakra dlouhý šňůry Prago Union Livě Bandu se jmenovala Colours Of Ostrava. Hrát na tomhle multi kulti fesťáku je věc sama o sobě. Hrát na fesťáku, ověnčeným všemožnejma superlativama, aurou „něčeho speciálního“ a obtěžkaným všemožnejma cenama „festivalu roku“ jak šampion těžký váhy, je prostě těžký. To se zkrátka nepoštěstí každej vejkend. Hrát navíc na jubilejním desátém ročníku, to už je extra třešnička.
Naše ostravská odysea ale začla docela jinak než za zvuku fanfár s okolo krku přehozeným věncem minimálně buřtovým. Pokud chcete znát světový rekord v uražení trasy akreditace-stage. Trasy, která je vzdušnou čarou cca 120… možná 200 metrů, ať nežeru. Tak vězte, že 200 metrů se dá jet vozem hodinu. A vězte, že je klidně možný potkat během šedesáti minut 10 kusů sekuriťáka, který umí jen jedno magické slůvko, kterým odpovídá na všechny zvídavé dotazy. To slůvko zní: „nevym“.
Po nekonečném hledání ale naše parta bloudilů svou stage našla a od té doby už to byla jedna velká jízda. První hraní na Colours znamená také první autogramiádu. Rozpačitý úvod. Kato teprve na cestě, takže jasně, že rozpačitý úvod. Více lidí za stolem s fixou než před stolem s památníčkem. Říkám, že rozpačitej úvod. Ale pak úplnej fičák. Štosuje se fronta skalních a když nechá Ski Bob zapózovat klučinu ve svý New Eře, je publikum definitivně Pragáčský.
Sice za běhu a stroboskop stylem, ale konečně nasáváme i barevnou atmošku fesťáku. Víc jak půlku naší kapely rozvášnil Salif Keita už svojí zvukovkou. Emoce jitřila i japonská jízda Mono hned vedle nás a zbytek testuje i další stage, či stánky s pochutinou.
Mezitím padá na Ostravu tma a Prago padaj na stage. Lidí pod pódiem jsou hromady a paří. Lidí na pódiu je celkem hromada a paří. Zvuk je křišťálovej na pódiu i pod ním, nutí pařit. A v téhle vzájemné symbióze ta hodinka uteče ani nemrkneš. Nebýt vedle nažhavení Tata Bojs, čekající na náš závěr, mohli jsme ještě přidat, ale i tak to bylo famózní. Ostravo, dík jak sviňa. Byla to jízda jak pyča.
Dál už jen krátce skvěle sehraní Navigators, lehce vyčichlí Apollo 440, atmoškou dýchající New York City stage, vajbování na vlně Colours… A pak už jen jízda králů na hotel a kdo si počkal až tam, možná přišel i černokněžník. Dejte mě do hrobu v bundě Prago.
Díky Pavle za pozvání, pozornost a vstřícnost, díky Tereze za akci podpis, díky Jakubovi a partě za zvuk a mega díky skvělýmu publiku. Doufáme, že se zase uvidíme.
Prááágo Čúrijo.